Ivan Kubát
Moták pochop (Circus eruginosus L., 1758), u nás relativně hojný, ale málo známý pták. Můžeme ho vidět nejen v Evropě, ale i v Asii, Africe a Austrálii. V tomto velkém areálu tvoří řadu poddruhů. U nás hnízdí moták pochop eurosibiřský (C. e. eruginosus). Evropské populace jsou převážně tažné. Přilétají během března a dubna, podzimní tah začíná již koncem léta a končí v říjnu. Horám se vyhýbá, obývá otevřenou krajinu, hnízdí především v rákosím zarostlých, nerušených plochách. Na přelomu dubna a května snáší postupně 4 – 5 vajec, z kterých se po více jak třiceti dnech líhnou mláďata. Přibližně po třech měsících jsou vzletná už jen 2 – 3 mláďata. Hynou především nejmladší a tedy nejmenší mláďata. Dospělí motáci se živí především ptáky, ale i savci, v menší míře nepohrdnou ani dalšími drobnými obratlovci, rybami, žábami a plazy.
Stejně jako ostatní dravci, jsou i motáci, přes veškerou zákonnou ochranu, pronásledováni lidmi, kteří stále ještě dělí zvířata na „užitečná“ a „škodlivá“, lidmi, kteří v nich vidí vítaný zdroj příjmů a nebo lidmi, kteří je mají tak „rádi“, že je musí mít doma. Nenechají je žít přirozeným způsobem. V létě, 2. srpna 2005, k nám do stanice pro handicapované živočichy přinesli neznámí „dárci“ dva mladé pochopy. Objevili jsme je v papírové krabici před vchodem do naší zoo. Jednalo se pravděpodobně o z hnízda vybrané jedince, se kterými si, po té co ptáci vyrostli, jejich dosavadní „chovatelé“ nevěděli rady. Oba ptáci byli výrazně fixováni na člověka a viditelně zvyklí na malý prostor. Při pozdějším vypuštění do větší voliéry jim zpočátku dělaly problémy i jen několikametrové přelety. Dnes, po půlročním pobytu u nás, se v prostoru naší voliéry pohybují již bez problémů.
Our interesting animals. One of the interesting animals which was accepted into the centre for handicapped animals in our zoo Ohrada, was Western Marsh-harrier (Circus eruginosus) It is relatively abundant here, but quite unknown bird. The birds in question were two young individual birds, which were brought up by people, and they were very attached to them. Flying was a problem for them. After six months with us they are able to move in the aviary without problems.
Наши интересные воспитанники. В этом году одним из интересных видов животных принятых в нашу станцию для гендикепованных животных был болотный лунь (Circus eruginosus). Это у нас довольно распространенная, но мало известная птица. Конкретно это были 2 молодые птицы, откормленные людьми, и привыкшее людям, поэтому и фиксированные на людей. Летание вызывало проблемы. После полугоднего проживания у нас уже летают в вольере без проблем.
Ojedinělá adopce mláděte u plameňáků růžových (Phoenicopterus ruber) v naší zoo
Jana Chrtová, Jitka Králíčková
Plameňáky růžové starosvětské (Phoenicopterus ruber roseus) chováme v naší zoo od roku 2001, kdy jsme získali hejno 38 ptáků. Od dubna 2002 ptáci obývají novou expozici, kterou tvoří prosklené zimoviště a výběh s travnatou a vodní plochou při břehu velkého rybníka. Prostor se jim natolik zalíbil, že od roku 2003 úspěšně odchovali celkem 30 mláďat.
V roce 2005 začali plameňáci s hnízděním přibližně o měsíc dříve než v předchozích letech. První vejce bylo sneseno již 5.5.2005, ale vzhledem k probíhajícím úpravám ve výběhu, ptáci vejce opustili a posléze rozbité vyhodili z hnízda. Další vejce byla snesena až 15.5.2005. Čtyři vejce byla na hnízdech, na kterých ptáci seděli, jedno neporušené vejce jsme druhý den nalezli mimo hnízdo. Přes veškerou snahu se nám nepodařilo zjistit původní rodičovský pár. Vejce jsme odebrali a vložili do umělé líhně. Inkubace probíhala při teplotě 37,6°C a vlhkosti 68 - 70 %. Po 28 dnech, 13.6.2005, se vylíhlo zdravé mládě. Celou situaci jsme konzultovali s kolegy z jiných zoologických zahrad a připravovali jsme se na možnost umělého odchovu. Nakonec jsme ale dali přednost pokusu o přirozený odchov. Plameňáci totiž žijí v hejnech, na kterých jsou silně závislí a tak jedno samotné, na člověka fixované mládě, by se patrně špatně začlenilo mezi ostatní. Další problém by byl pravděpodobně se správným sestavením krmné dávky i se samotným ručním krmením.
Druhý den po vylíhnutí, tj. 14.6.2005, jsme plameňáčka podložili do hnízda k páru se stejně starým potomkem. Rodiče ho adoptovali bez problémů. Jen pták právě sedící chvíli nemohl uvěřit tomu, že vidí svého potomka dvakrát. Denně jsme plameňáky na hnízdech pozorovali několik hodin. Naše mládě od adoptivních rodičů dostávalo potřebnou péči. Krmili ho a hlídali spolu se svým vlastním. Pokud byl rodič na hnízdě a mláďata byla v klidu, každé z nich sedělo pod jedním křídlem. Problém nastal teprve při střídání dospělých v hnízdě. Původní ptáče začalo okamžitě do nevlastního sourozence klovat a shazovat ho z hnízda. Adoptivní mládě se ale vždy dokázalo vrátit do hnízda zpět. Tento boj pokračoval nepřetržitě celý jejich vývoj na hnízdě a způsobil i jejich nerovnoměrný růst. Původní mládě si zachovalo svoji dominanci a vložené mládě bylo časem až přibližně o třetinu menší. I přes toto někdy velmi agresivní chování, bylo menší mládě na svém „sourozenci“ závislé. Vždy, když se již větší původní mládě vydalo na procházku a opustilo hnízdo, přidané mládě se ho snažilo následovat. To byl ale jeden z mála momentů, kdy mohl rodičovský pár svého adoptovaného potomka v klidu nakrmit. A tak mu bránili, někdy i velmi nevybíravým způsobem, opustit hnízdo a násilím ho přikrmovali. I přes tyto potíže prospívalo celkem dobře. Nesváry mezi mláďaty skončily až opuštěním hnízda a utiskované mládě svého nevlastního sourozence časem dohnalo. Rodiče se o oba nevlastní sourozence starali stejně a obě mláďata úspěšně dochovali do samostatnosti.
Isolated adoption of a young Greater flamingo (Phoenicopterus ruber). The article describes an isolated case of adoption of an artificially hatched young bird by surrogate parents. Strange pair of Birds accepted and brought up young fledgling even though they looked after their own offspring. It briefly mentions the perfect care of both young birds by the adult birds, but it also mentions the problems connected with communication between these young birds.
Уникальное освоение птенца у розовых фламинго (Phoenicopterus ruber). Статья описывает совершенно уникальный случай освоения птенца фламинго в искусственном разведении другими родителями. Чужие родители приняли и воспитали нового птенца, не смотря на факт, что одновременно воспитывали уже своего собственного птенца. В статье кратко описана не только превосходительная забота взрослых птиц об обеих птенцов, но также и проблемы коммуникации между обеими птенцами.
Výsledky průzkumu brouků v areálu Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou
František Grycz, Václav Křivan,
V areálu Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou proběhl v průběhu roku 2004 a 2005 entomologický průzkum zaměřený na faunu brouků. Cílem bylo zjistit druhové spektrum vybraných skupin brouků vázaných na prostředí areálu zoo, který se nachází na břehu Munického rybníka. Zastoupeny jsou zde mokřadní biotopy břehu rybníka, osídlené zejména bohatým společenstvem střevlíků, dále vlhčí biotopy luk, významné jsou rovněž staré stromy, zejména duby, které dotvářejí typický ráz parkové krajiny s množstvím alejí a solitérních stromů v okolí Hluboké nad Vltavou.
Sběr brouků byl prováděn běžnými entomologickými metodami, jakou je individuální sběr imág, smýkání, oklepávání křovin a stromů, promývání břehů a také sběr na světlo. Koprofágní brouci byli sbíráni ve výbězích býložravých savců v jejich trusu. Druhy rozpoznatelné v terénu byly zapsány a vypuštěny zpět na lokalitě, ostatní materiál je uložen ve sbírkách autorů. Využito bylo také dalších údajů amatérských entomologů, který pochází z blízkého okolí areálu zoo.
Výsledky průzkumu prokázaly výskyt řady významných druhů brouků. Zjištěna byla řada druhů vázaných na staré listnaté stromy, zejména duby, poměrně pestré je také společenstvo vlhkomilných střevlíků, obývajících břeh Munického rybníka. Dále jsou uvedeny nejzajímavější nálezy v jednotlivých biotopech.
Aleje starých listnatých stromů a solitéry, rozptýlené v areálu zoo a v celém jeho okolí, přestavují zcela unikátní biotop pro celou řadu xylofágních brouků. Řada z nich patří dnes mezi velmi vzácné, některé jsou také zařazené do seznamu zvláště chráněných druhů a červeného seznamu brouků. Nalezeny byly druhy jako roháč velký (Lucanus cervus), roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus), roháček Aesalus scarabaeoides z čeledi Lucanidae, zlatohlávek hladký (Potosia cuprea), zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), zlatohlávek Liocola lugubris a také zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa). Zejména nález toho druhu je velmi významný, protože se jedná o první doklad o výskytu tohoto teplomilného druhu na území jižních Čech. Je to náš největší zlatohlávek, který je svým vývojem vázán na zachovalé listnaté lesy v nižších polohách. Dalším významným druhem starých listnatých stromů s dutinami je páchník hnědý (Osmoderma eremita), který patří mezi silně ohrožené druhy nejen u nás, ale i v celé Evropě. Zařazen byl mezi evropsky významné druhy soustavy Natura 2000 a jsou pro něj vyhlašována území, zajišťující jeho ochranu v celé Evropské unii. Z tesaříkovitých brouků (Cerambycidae) byli na lezeni – tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) (v dubech na hrázi Munického rybníka a starší požerky také poblíž areálu zoo), dále tesaříci Rhopalopus femoratus, Plagionotus arcuatus, Plagionotus detritus, Phymatodes alni, Pyrrhidium sanguineum a několik dalších běžnějších druhů vyvíjejících se v listnatých dřevinách. Z čeledi kovaříkovitých (Elateridae) byl zjištěn vzácný druh žijící v dutinách starých dubů Ampedus dubius.
Břeh Munického rybníka přímo v areálu zoo, zejména v jeho zadní části, dále podmáčené a vlhké louky a okolí kanálů obývá pestré společenstvo střevlíkovitých brouků (Carabidae), typické pro vlhké biotopy a litorální porosty stojatých vod a mokřadů. Nalezeny byly druhy Elaphrus riparius, E. cupreus, Bembidion lunulatum, B. articulatum, B. tetracolum, B. octomaculatum, B. varium, Paranchus albipes, Agonum marginatum, A. sexpunctatum, A. viduum, A. lugens, Amara plebeja, Chlaenius vestitus, Stenolophus mixtus, S. teutonus, Demetrias monostigma, D. imperialis, Lasiotrechus discus, Oodes helopioides, Pterostichus minor. Nejvýznamnějším nálezem je druh Agonum lugens, žijící na velmi vlhkých stanovištích bez zastínění, hojnější je na území ČR pouze v nejteplejších částech jižní Moravy. Z jižních Čech je známo pouze několik náhodných nálezů. Druh Lasiotrechus discus žije ojediněle až vzácně na vlhkých stanovištích v norách drobných savců.
Na sušších biotopech v areálu zoo (cesty, výběhy) se vyskytuje několik běžných eurytopních druhů střevlíků. Zjištěny byly druhy Leistus ferrugineus, Cicindela campestris, Trechus quadrisignatus, Bembidion properans, Poecilus cupreus, Pterostichus melanarius, Calathus erratus, Anchomenus dorsalis, Agonum gracilipes, Amara aenea, A. familiaris, A. consularis, Harpalus rubripes, H. tardus, Pseudoophonus rufipes, Syntomus truncatelus. Nález střevlíka Agonum gracilipes je poměrně zajímavý, jedná se o druh s neznámou bionomií, který je nalézán vzácně a jednotlivě, většinou na světlo.
Fauna koprofágních brouků byla sledována pouze náhodně a zjištěny byly běžné druhy jako hnojníci Aphodius prodromus, A. distinctus, A. granarius a vrubouni Onthophagus joannae a O. fracticornis. Lze však předpokládat výskyt některých zajímavějších druhů a proto by bylo vhodné provést podrobnější průzkum pomocí pastí s vhodnou návnadou.
Společenstvo vodních brouků obývajících pobřežní zónu rybníka rovněž nebylo podrobněji zkoumáno, protože se jedná o poměrně intenzivně rybářsky využívaný rybník, kde nelze očekávat nálezy zajímavějších druhů vodních brouků. Při odchytu na světlo byl zaznamenán vzácný vodomil černý (Hydrophilus aterrimus), který patří mezi ohrožené druhy. Obývá mělké, vegetací zarostlé stojaté vody a v jižních Čechách je v posledních letech nalézán zejména na Třeboňsku. Vzhledem k odchytu na světlo nelze přesně určit místo, kde se tento druh vyskytuje a nelze vyloučit ani přílet z některé vzdálenější lokality. Dále byl nalezen zajímavější druh vodomila Ochtebius pusillus a to v kaluži v areálu zoo. Jde o jeden z prvních nálezů v jižních Čechách.
Na základě provedeného průzkumu lze hodnotit areál Zoo Ohrada a jeho okolí jako entomologicky významné území s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů. Při rozšiřování a údržbě areálu by mělo být přihlédnuto k této skutečnosti a měl by být brán zřetel při plánování údržby starých stromů a terénních úpravách zejména v mokřadních biotopech při břehu Munického rybníka. Vhodné by bylo rovněž připravit informační tabuli pro návštěvníky zoo, kde by bylo možné představit některé atraktivní druhy brouků a vysvětlit jejich význam v prostředí.
Adresy autorů:
František Grycz, Nerudova 10, 370 01 České Budějovice, gryczak@seznam.cz
Václav Křivan, Správa Národního parku Podyjí, Na Vyhlídce 5, 669 01 Znojmo, krivan@nppodyji.cz
Results of a survey of beetles found in the area of Zoo Ohrada. During 2004 and 2005 we carried out an entomological survey in the zoo, which was aimed at the fauna suitable for beetles. They found out a number of rare kinds of beetles, which were connected with the old deciduous trees, mainly oaks. There were also a great number of ground beetles found around the bank of the Municky pond. Numbers of these are amongst very rare beetles; some of them have been placed onto a list of specially protected species and a red list of beetles. Special attention should be paid to this situation when the zoo is being expanded and maintenance work is being carried out.
Результаты исследования жуков в ареале Зоопарка «Охрада». В течение 2004 и 2005 гг. в ареале зоопарка проходило энтомологическое исследование ориентированное на наличие жуков. Обнаружено было много видов жуков живущих в окрестности старых лиственных деревьев, прежде всего дубов. Разнообразным является также сообщество гидрофильных жужелиц, которые живут на берегу Муницкого пруда. Много видов является очень редкими, некоторые находятся в списке особо защищаемых видов и также красного списка жуков. В связи с расширением и уходом за зоопарком необходимо все выше указанное учитывать.