Untitled Document

Poznejme nosorožce

Nozorožec je po slonovi druhým největším suchozemským savcem.

Spolu se lvy, leopardy, slony a buvoly tvoří nosorožci skupinu pěti nejpopulárnějších zvířat na zemi.

Pro nosorožce je charakteristický roh nebo dva rohy na přední části hlavy.

Ten je složen z tisíce slisovaných vlasových vláken keratinu. Je to útvar vznikající z pokožky. Je velmi tuhý, ale snadno se opotřebuje, zlomí nebo rozštípne. Pokud se roh zlomí nebo je uříznut, dorůstá podobně jako lidský nehet. Nosorožci často otírají svůj roh o stromy a keře. Protože často používají stejný strom, jedna jeho strana se časem dřením vyhladí. Rohy používají nosorožci k sebeobraně a útoku.

Nosorožci mají velmi dobrý sluch. I ve spánku pracují uši nosorožce a poslouchají zvuky nejbližšího okolí.

Mají také vysoce vyvinutý čich. Když ucítí člověka, zpravidla utečou.

Nosorožci jsou krátkozrací, tzn., že ostře vidí pouze předměty, které jsou blízko (cca do 30 metrů). Na delší vzdálenost je pro ně těžké zaostřit. Krátkozrakost vysvětluje, proč nosorožci při vyrušení utíkají směrem k nebezpečí. Potřebují vidět zblízka, co je vyrušilo.

Podobně jako lidé, mají nosorožci svou vlastní osobnost. Někteří jsou přátelští a zvědaví. Jiní mrzutí a nevychovaní.

Nosorožčí kůže je velmi silná. Na hýždích může měřit až 1,3 cm. Někteří lidé tvrdí, že nosorožčí kůže se podobá zbroji a je schopná zastavit kulku. Naneštěstí pro nosorožce to není pravda. Ve skutečnosti v dnešní době nosorožci umírají častěji na střelná zranění než přirozenou smrtí. Kůže na chodidlech je mnohem tvrdší než na zbytku těla. Mají velmi krátké chlupy, s výjimkou řas, chlupů na konci uší a na ocase.

Nosorožčí nohy jsou velmi silné a ohebné, což dává zvířeti možnost pohybovat se překvapivě rychle. Na přední nohy je vyvíjena vyšší zátěž než na zadní. Aby se váha těla dobře nesla, jsou přední chodidla větší než zadní. Větší zvířata obvykle mají i mohutnější nohy. Podle velikosti chodidel lze často určit, zda se jedná o samce či samici, mládě nebo dospělého. Každá noha má tři prsty, které mají na spodu malé kopýtko.

Dnes žije na světě pět druhů nosorožců. Nosorožec dvourohý a tuponosý žije v Africe. Nosorožec indický, jávský a sumaterský má svůj domov v Asii.

Afričtí nosorožci:

Oba afričtí nosorožci mají na přední části hlavy dva rohy, přestože se dvourohý říká pouze jednomu z nich.

Nosorožec dvourohý (černý)

Má tmavší barvu kůže než nosorožec tuponosý. Důležitým rozlišovacím znakem od druhého afrického nosorožce je jeho zašpičatělý horní ret pomáhá si s ním při ohryzávání větviček keřů a stromů. Nejvíce mu chutná akácie. Živí se i lesními plody a ovocem.

Nejraději vyhledává křovinatou savanu a buš, kde má dostatek potravy a vhodných úkrytů. Nejvíce zvířat bylo objeveno v zarostlých oblastech Zimbabwe.

Někteří jedinci se však dokázali přizpůsobit i životu na poušti v Nambii.

Ve svém prostředí musí mít v dosahu vodu nebo bahniště. V oblastech s dostatkem potravy jsou teritoria malá cca 2,5 km. V oblastech chudých na potravu se velikost teritoria zvětšuje až 40x. Každé zvíře (skupina zvířat) si musí uhájit tak velké území= teritorium, které je uživí. Velikost teritoria se tedy velmi mění podle nabídky potravy a vody. K vymezení hranic teritoria používají značky z moči a trusu, který si i otírají o chodidla a zanechávají tak za sebou pachové značky na všech cestách.

Pokud jsou nosorožci v klidu, pohybují se pomalu (3-4 km /h). Podrážděné zvíře však dokáže protivníka pronásledovat rychlostí až 50 km/h.

Tito nosorožci jsou považováni za agresivnější než nosorožci tuponosí. Je to proto, že zejména samci jsou samotáři. jen samice vodí svá mláďata i několik let.

Samci spolu často soupeří o samice i o teritorium. Přetlačují se a při tom hlasitě funí a chrochtají. Ke zranění ostrými rohy ale dochází výjimečně.

Také v prostředí zarostlém vegetací jsou setkání člověkem často oboustranně překvapivá a člověk i nosorožec nemají situaci pod kontrolou. Pokud se nosorožec vyleká, přestává mít dobrou náladu a útokem se snaží nahnat soupeři strach.

Zvířata pohlavně dospívají v 5 letech. Samice má jedno mládě jednou za 2-5 let.

Nosorožci se mohou ve volné přírodě dožívat 40 let.

Nosorožec tuponosý (bílý)

Je ze všech nosorožců největší. Má světlejší šedou barvu. Barva,ale není nejlepší poznávací znak. Zvířata jsou většinou pokrytá blátem, které je chladí a chrání před parazity a sluncem. Existuje mnoho teorií, jak přišel ke svému druhému jménu – bílý. Někteří tvrdí, že název pochází z anglického vnímání afrického slova wite, což v afričtině znamená divoký nebo wijd = široký. V angličtině se foneticky slyšíme slovo white, což v překladu znamená bílý. Jiná teorie tvrdí, že první nosorožec tohoto druhu byl spatřen při válení v bílém písku, a proto byla jeho kůže zbarvena do běla.

Název tuponosý souvisí s rozšířeným horním rtem, který je naopak vhodný k dokonalému spásání nízké trávy. Vzhledem ke své velikosti potřebuje obrovské množství potravy .

Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s dostatkem vody. Při přesunech k napajedlům se pohybuje po stálých vyšlapaných cestách. Za velkých veder odpočívá ve stínu a pohybuje se více v noci.

Není tak agresivní jako n. dvourohý. Souvisí to zřejmě s tím, že je více společenský. Samci sice žijí samotářsky, ale samice s mláďaty někdy vytvářejí stáda až o 14 jedincích. I v zajetí je třeba chovat tyto nosorožce ve společnosti alespoň 4 zvířat. Také v rovinaté a travnaté krajině nejsou setkání člověka a nosorožce tak překvapivá a nenadálá.

Asijští nosorožci

Indický neboli pancéřový nosorožec je z těchto pěti druhů největší. Může dosáhnout výšky až 2 metry a váhy nad 2.700 kg. Kůže vytváří silné (až 6 cm) a neohebné pláty oddělené hlubokými záhyby, takže zvíře vypadá jak oblečené do ocelového brnění. Má jen jeden roh, který měří asi 20 cm (nejvýš 60 cm).

Většina zvířat je soustředěna do Assámu a Nepálu.

Žije v náplavových územích řek mezi vysokými porosty bambusů a jiných travin nebo v řídkých lesích. Velmi rád se koupe nebo bahní. Proto v jeho teritoriu nesmí chybět řeka jezero či alespoň větší bažina.

Traviny tvoří hlavní část jeho jídelníčku.

Kromě pytláků je dnes ohrožuje pokračující vysoušení bažin a různé infekce zavlečené do rezervací volně se pasoucím domácím skotem.

Nosorožec jávský je ze všech nosorožců nejvzácnější. V dnešní době jich žije asi 60 kusů. Vypadá jak zmenšené vydání nosorožce indického.

Váží více než 1.400 kg a měří 1,7 metru. Má také jen jeden roh, který měří nanejvýš 25 cm. Na horním pysku má chobotovitý výběžek, kterým uškubává výhonky a větve dřevin do výšky 1,5 m. Živí se i různými plody.

Obývá vlhké tropické lesy nejraději v nížinách, ale vystupuje až do výšek 1000 m n.m.

Byl dlouho považován v Asii za zcela vyhubeného, ale počátkem 90. let min. stol. bylo objeveno několik jedinců v jižním Vietnamu. Na Jávě prošla populace kritickým obdobím v 60. letech 20. stol. Kdy tu žilo jen 25 zvířat. Zásluhou záchranného projektu se podařilo úbytek zastavit a každým rokem přibývá několik kusů mláďat.

Současná ochrana druhu je obtížná také proto, že se dnes nechová v zajetí ani jeden jedinec.

Sumaterský nosorožec je z nosorožců nejmenší váží pouhých 1.000 kg a měří jen 1,5 metru. Jako jediný z asijských zástupců má dva nízké rohy. Na rozdíl od ostatních druhů je sumaterský nosorožec osrstěný.

Rád žije v nížinách i v horách, nejvíc mu vyhovují tropické lesy a místa s hustou vegetací s dostatkem vody. Podniká i sezónní výpravy v létě do hor a na zimu sestupuje níž. Díky menší postavě snadno zdolává i strmá úbočí hor.

Také se rád koupe a bahní.

Dnes je považován za nejrychleji ubývající druh.

Proč je problém nosorožců tak aktuální?

Nosorožci jsou na pokraji vyhubení.

Nosorožci žijí na naší planetě více než 50 miliónů let a za tu dobu se stali důležitou součástí mnohých ekosystémů.

Ochrana nosorožců má tedy pozitivní dopad na další druhy živočichů a rostlin, vyskytujích se ve stejných biotopech.

Čtyři z pěti druhů nosorožců jsou podle IUCN kriticky ohrožení. Za kriticky ohrožený druh je považován ten, jehož početnost drasticky klesne a čelí extrémnímu riziku vyhynutí.

Pouze jižní poddruh nosorožce tuponosého (bílého) je podle IUCN klasifikovaný jako „zranitelný“, to však neznamená, že mu v přírodě nehrozí vyhynutí. Jeho severní forma již v přírodě možná neexistuje.

Ještě však nemusí být pozdě na jejich záchranu.

Drastický pokles počtu nosorožců v přírodě způsobili lidé. Proto jenom na nás záleží, zda se podaří nosorožce zachránit.

Pytláctví a ztráta životního prostředí jsou dvě největší příčiny dramatického poklesu světové nosorožčí populace z 2 miliónů na počátku 19. století k méně než 18.000 přežívajícím jedincům v současnosti.

Čtyři z pěti druhů jsou kriticky ohroženy, ale ještě není pozdě na jejich záchranu.

Nosorožčí počty:

Zbývající druhy nosorožců	Počet	Status
Asijští nosorožci:
Nosorožec jávský	60	kriticky ohrožený
Nosorožec sumatránský	300	kriticky ohrožený
Nosorožec indický	2.400	kriticky ohrožený
Afričtí nosorožci:
Nosorožec dvourohý	3.100	kriticky ohrožený
Nosorožec tuponosý- jižní poddruh	11.100	zranitelný
Nosorožec tuponosý- severní poddruh	10	možná v přírodě již zcela vyhuben

Kriticky ohrožený“ znamená čelící extrémně vysokému riziku vyhubení v přírodě

Nezákonný lov:

Pytláci loví nosorožce pro jejich rohy. Ty jsou pro nosorožce opravdovým prokletím.

Jsou utvořeny z látky zvané keratin, která se nachází také v lidských vlasech a nehtech. Obchod s nosorožčími rohy vzkvétá ze dvou hlavních důvodů:

V Asii je používán v tradiční medicíně

Nosorožčí rohy se dle tradiční čínské medicíny používají např. k těmto účelům: - k zahánění horečky, k vyléčení posedlosti ďáblem, k odehnání zlých duchů, při hadím uštknutí, zimnici, úplavici, artritidě, melancholii…

Nepoužívají se jako afrodiziakum, jak se často lidé domnívají.

Lidé, kteří rohy používají, jejich léčivým účinkům opravdu věří, proto tak vzkvétá černý obchod a pytláctví.

Ve skutečnosti není jasné, zda mají nosorožčí rohy nějaké léčivé účinky. Vypovídají o silné tradici, ve kterou věří milióny lidí, a pro kterou umírají tisíce zvířat. Nosorožci, jak je dnes známe, jsou na Zemi po milióny let, ale až člověk je přivedl na okraj propasti zvané vyhubení. Je smutné, že se tak děje ve jménu „léčivých účinků“ jejich rohů, které jsou pravděpodobně pouhým mýtem.

Na Středním východě v Jemenu a Ománu jsou používány k výrobě rukojetí dýk zvaným „jambiyas“.

Lidé nosí jambiyas jako symbol zdraví a společenského postavení. Poptávka po jambiyas dramaticky vzrostla v sedmdesátých letech minulého století díky nárůstu bohatství států Středního východu spojeným se vzrůstem těžby ropy.

Jeden jemenský obchodník se přiznal k dovozu více než 36.700 kg rohoviny z afrických nosorožců. K získání tohoto množství bylo potřeba zabít 12.750 zvířat.

V Asii došlo k hromadnému vybíjení asijských nosorožců. Všechny tři asijské druhy jsou na pokraji vyhynutí. Proto se Asiaté obrátili zpět do Afriky, aby uspokojili svou potřebu, i když se domnívají, že africké rohy nejsou tak kvalitní.

Politické konflikty

Pytláctví podnícené obchodem s ozdobnými dýkami v Jemenu nebo tradiční čínskou medicínou představuje pro nosorožce největší hrozbu. Ochránci přírody se samozřejmě snaží pytláctví zabránit např. prostřednictvím protipytláckých hlídek, oplocením rezervací nebo prací s místními obyvateli.

V politicky nestabilních oblastech či ve válečných zónách je však pro pytláky mnohem snadnější zabíjet nosorožce a jiná ohrožená zvířata. Příkladem takové oblasti, kde politický konflikt zapříčinil nárůst pytláctví je Republika Kongo, Zimbabwe a Nepál.

Úbytek a roztříštění přirozeného prostředí

Hlavním důvodem dramatického poklesu populace nosorožců je pytláctví, ale ztráta přirozeného prostředí je rovněž klíčovým faktorem. Ta se projevuje několika způsoby:

- odlesňováním půdy pro zakládání lidských obydlí a pro zemědělskou produkci

- těžbou (jak legální tak nelegální)

Přirozené prostředí se nejen zmenšuje, ale tříští na malá území, rozdělená územími zasaženými lidskou civilizací.

Ačkoliv jsou dvourozí, sumatránští a jávští nosorožci z velké většiny samotáři, potřebují být součástí velké populace kvůli genetické rozmanitosti. Mnoho biologů považuje 15 – 20 jedinců za minimální počet pro úspěšné znovuvytvoření životaschopné populace. Pokud je počet jedinců menší než 15 jsou reprodukční šance a dlouhotrvající genetická životaschopnost sníženy.

Pokud dojde k roztříštění biotopů, nosorožci ztrácí možnost, setkat se s dalšími zvířaty v době páření. Ztráta několika jednotlivců může mít pro přežívající skupinu zvířat fatální následky. Proto je nesmírně důležitá přísná ochrana nosorožců v přírodě a chov ohrožených druhů v lidské péči pro případné posílení či vytvoření nové populace.

Příběh nosorožce tuponosého – příběh se šťastným koncem?

Dnes je nosorožec tuponosý – jižní poddruh (Ceratotherium simum simum) nejrozšířenějším druhem nosorožce na světě, ale dříve tomu tak nebylo. Farmáři i lovci přivedli tento druh na pokraj vyhubení. Posledních 50 – 100 přežívajících jedinců se stalo předmětem intenzivního zájmu ochranářů a díky tomu populace nosorožců tuponosých vzrostla na dnešních 11.100 jedinců. I přesto stále existuje riziko v podobě pytláků.

Většina těchto nosorožců žije v Jižní Africe (10.300 jedinců), další v Botswaně, Namibii, Svazijsku, Zambii a Zimbabwe, někteří z nich byli přemístěni do Keni.

V zoologických zahradách na celém světě žije na 760 těchto nosorožců.

Severní poddruh nosorožce tuponosého již takové štěstí nemá.

Nosorožec tuponosý – severní poddruh (Ceratotherium simum cottoni) byl poměrně rozšířen v centrální a východní Africe (v šedesátých letech bylo zaznamenáno více než 2000

jedinců). V sedmdesátých a osmdesátých letech populace těchto nosorožců dramaticky klesla pro nadměrný lov a pytláctví. V roce 1984 bylo identifikováno posledních 13 nosorožců v Národním parku Garamba v Zairu (dnešní Republice Kongo). Díky přísným ochranářským aktivitám a intenzivní práci zejména Frankfurtské zoologické společnosti a nadaci „International Rhino Foundation“ se povedlo po 10 letech populaci tohoto poddruhu zdvojnásobit na 32 jedinců.

Ačkoliv se nosorožcům podařilo překonat série občanských válek, které vypukly koncem devadesátých let a pokračovaly i v dalších letech, situace se dramaticky změnila, když v dubnu 2004 vtrhli do Národního parku ozbrojenci a začali vyhlazovat nejen populaci nosorožců, ale i slonů, hrochů a dalších zvířat.

V lednu 2005 se situace zhoršila natolik, že jediným způsobem, jak zachránit posledních 10 volně žijících nosorožců před vyhubením, bylo odchytit je a převézt do bezpečnější oblasti.

Smlouva s vládou Republiky Kongo o převozu pěti nosorožců (dvou samců a tří samic) a jejich dočasném umístění v bezpečnější oblasti v Keni však nebyla nikdy podepsána. Jednotlivé politické frakce uvnitř vlády Konga se postavily proti převozu a odmítly v této věci dále jednat. Všechny ochranářské práce musely být v březnu 2005 zastaveny.

Je vysoce pravděpodobné, že severní poddruh nosorožce tuponosého bude v několika nejbližších měsících vyhuben, pokud se tak již nestalo.

Národní park Garamba navíc může ztratit status Světového dědictví UNESCA a tedy i dotace, které napomáhaly přežití i dalších druhů zvířat sdílejících biotop nosorožců tuponosých, jako jsou sloni nebo okapi.

V lidské péči žije 10 nosorožců tuponosých severních (pravděpodobně jediní přeživší nosorožci svého druhu na světě),

Sedm v Zoo Dvůr Králové v České republice a tři ve Wild Animal Parku v San Diegu, Kalifornii, USA.

zpět